November 2012

Ras Frostwhisper

30. november 2012 at 14:00 | Naervon

Ras Frostwhisper

Fakta pro Silverhooves ranč:
Jméno: Ras Frostwhisper
Původ jména: lich z WoWu
Přezdívka: Ras
Show name: SHR Ras Frostwhisper
Plemeno/Rasa: Arabian
Pohlaví: Hřebec
Matka: xxx
Otec: xxx
Věk: 8 let
Připouštění: 2
Zaměření: Výstavy, endurance
Získaná ocenění: ---
*
*
*
*
Fakta v reálu:
Značka: Peter Stone Chips
Původ: Samostatný kousek z roku 2005, vydaný pod jménem Notebook
Cena koně: 800,-.
Vzácnost: 7/10, vyrobeno 200 kusů
Stav: Skvělý

Jen krátce

29. november 2012 at 14:16 | Naervon |  Newsletter
Tak, je téměř na 95% jisté, že se čtyři chipsíci a jedna resinka ztratily... :( tak prosím minutu ticha za koníky, kteří měli dorazit, ale nikdy nedorazí (pokud je nenajdu a nekoupím jinde).
***
***
Blanco, bílý andalusian... :(
***
***
Hastings, nádherný barrock pinto... :'(
***
***
Mini Me Cash, dokonalý paint... :(
***
***
Top Billing, přenádherný vanner :((
***
***
A Quattro, neskutečná a dlouho vysněná resinka koně španělského typu... :''(((
(kromě Quattra jsou fotky ze stonehorseref.com, Quattro je na fotce ten, který měl přijet...)
***
Takže tak... zbytek koní, tj 3 chipsíci a 2 resinky jsou u paní společně se stablíky, a pravděpodobně k nám dorazí. Ale tihle jsou ztracení... tedy alespoň ta ženská tvrdí, že jí je musel někdo ukrást ze zahrady ještě nevybalené... :'(

Druhá věc je CM morgana... pro vás očividně moc drahé. Povím vám to jednoduše - cena byla nastavená tak vysoko především kvůli času a materiálům, co jsem do toho vrazila, osobní práci už sper ďas. Takže bych se zeptala - vyhovovalo by vám, kdybych udělala na morgana aukci, něco jako "prodej nejvyšší nabídce"? Je těžké odhadnout, na kolik ocenit svou práci, ale aukce by začínala minimálně na 1400,- abych pokryla platbu za body, poštovné z USA a materiály.
Stačí říct, já budu moc ráda, když ho prodám. Co se týče pobízení, abych si ho nechala ve své sbírce... nemůžu. Já si tím částečně přivydělávám a kdybych si nechávala vše, jsem v háji, protože prachy na bodies a materiály bych najednou musela brát z jiných příjmů. A taky nechci. Já velké koně nesbírám a pokud bych si nějakého pořídila, zcela určitě by to nebylo CM a zcela určitě by to nebylo CM moje. Zřejmě to souvisí s tím, že je vidím celou dobu od vzniku až po dokončení, ale moje CMka mi tak úchvatná nepřijdou, jako práce jiného CMkaře, které vidím krásné a dokončené.

Za třetí, dnes a zítra vás čekají dva profily, jak nového arábka, tak zombíka.

A já se zase loučím... mám toho docela dost ve škole (poslední dva týdny školy, potom začnou zkoušky!! ach bože) a už se nemůžu dočkat narozeniny a "falešných vánoc", které budeme slavit s přítelem, než odjede za rodiči. A pak se netěším na další Vánoce o samotě >< meh... jak bude probíhat prosinec u vás?
***
***
Ras <3

Edit: Málem bych zapomněla, někteří koně v prodejích mají novou fotku!

Odjezd, svátek a další voloviny

23. november 2012 at 11:52 | Naervon |  Newsletter
Koukám, že už se tady nikdo moc nežene do komentování, což? Jedině Andy, Frisullka, Kiiki, Rainbow a Duhovka mi píší názory pravidelně... Ale já vám to nezazlívám, moje aktivita je mizerná.

Za chvíli odjíždím z dosahu internetu, přesněji přímo do pole působení buzerace dvou babiček, jenž mi pravděpodobně vyčtou každou neposlanou SMSku nebo hlášení, které jsem se uráčila nepodat. Meh...
Fotky nebudou, sice tam jinak fotím moc ráda, ale je zataženo a hnusně a já plánuju co nejdřív jet zpátky, dodělávat tradíky. Morgan je skoro hotový a já z něj nemůžu spustit oči, už teď závidím tomu, kdo si ho koupí... :)
Ale už nikdy nebudu kupovat Breyery, hlavně starší... na tom se tak blbě stínuje, s těmi jejich hrbolatými moldy, bleh...

V neděli mám svátek, za tři týdny a něco narozeniny... už mi bude 22, hotová stará bába :D doufám, že se ke mně dostanou alespoň někteří koupení koně, byl by to hezký dárek. A i kdyby ne, šetřím si stranou na jednu kouzelnou mrňavou hříběcí resinku, takového šmudlíka :) a 19. má zase narozeniny ranč, už druhé... haha.

Na píše.cz, odkaz máte v menu, přibývají každý pátek kapitoly Vůně krve. Tento se přiznám že jsem včera sprintovala, abych byla schopná přednastavit alespoň podobě dlouhou kapču a ne ten kousíček skomírající na úbytě, co tam byl ještě ve středu.

Njn, tak se tu zatím mějte a pamatujte, že slevy na prodej platí už jen pár dní :P

Lament of the highborne...

21. november 2012 at 18:29 | Naervon |  Newsletter
...ale ne, highborne nejsem. Jen obyčejná, důvěřivá blbá ženská, co si může stokrát říkat, jak je dospělá, ale naivní bude zřejmě napořád.

Potřebuju se trochu vypsat, takže ti, co moje trable nezajímají, zrovna ztratili důvod ke čtení.

Možná víte, že mám několik měsíců (už od září) v USA koně. Poprvé jsem využila slovo jedné slečny, která mi nabídla pomoc, a naposílala si k ní pár koní. Jenže slečna neodpovídala více než 6 týdnů... a já ztratila naději, že se ke mně moji koně, vysnění a horkotěžko zaplacení, kdy dostanou.
Ale svět se naštěstí neskládá jen ze špatných lidí a na moji prosbu na sběratelském fóru Model Horse Blab mi vyšla vstříc jedna paní, bydlící v USA blízko, že slečně napíše sama a zmíní, že za ní jinak přijede, koně vyzvedne a pošle mně. Teprve pak se jí moje "přítelkyně" ozvala a to, že se mi neozývala na několik až zoufalých mailů odůvodnila tím, že má spoustu práce.
A teď... co já vím, tak těch koní má u sebe půlku, druhá půlka chipsíků i s jednou resinkou je prostě někde neznámo kde. Tracking numbers říkají, že to bylo doručeno...
Takže takové zábavy (stresy) mám já s kupováním koní.
Když k tomu přičtu, že mi pořád jedna ze sběratelek dluží více než 2000,- za koně a že si někteří lidé pozamlouvali koně a teď nereagují, tak si říkám, že si budu někde v koutě hromadit koníky sama pro sebe a na nějaké sociální sběratelské interakce se s prominutím vybodnu úplně.

A nejvíc mě sejří, že prodávám koně těžce pod cenou, jen abych si vydělala na potřebné věci, jako učebnice, školní akce, nebo jednoduše nějaké obyčejné kalhoty (bez děr >

A taky, že se tu skoro nic neděje. Ořezala jsem parádně seznam OR, ale pořád mi tam dost rančů zbylo... a stejně píše jen Kiiki, Gabča a občas se vyskytne nějaká vlaštovička navíc. A Mazel rozprodává sbírku... nad tím se mi chce brečet asi nejvíc, kam to všechno půjde, když hodní a dobří lidé půjdou pryč....

A pravděpodobně budu brzy mým potkaním holčičkám hledat nový domov...

Ale abych tady jen nefňukala... stalo se taky pár okay/dobrých věcí.

CMka jsou v půli! Palouse a stone morgan už mají kožíšky skoro hotové, zbývá mi na nich pár detailů. Palouse má hezkou cremello světlou barvičku, a morgan (podle mně se mi výjimečně povedl) krásnou sytou grošovanou tmavě šedou barvu. Gem a Spirit mají zatím stále základové barvy, z Gema bude (pokud se povede) palomino, a ze Spirita tmavý hnědák s bílými znaky. Tak mi přejte štěstí, zezačátku se mně držela smůla s praskajícím lakem >.<

Dorazil šedivý arábek. V malinko polstrované obálce, naštěstí se mi nic nezlomilo, jen jsem musela srovnat ohnuté nožky. Je sladký, má dokonalou hlavičku a pohled a já se nemůžu dočkat, až ho nafotím! Ale asi s tím počkám, až dorazí i ostatní z USA. Nejvíc se těším na jednoho z andalusánků, chip factory custom poničku a resinky

Designíci by taky mohli dorazit před koncem roku, ale to je hlavně mé zbožné přání. Doopravdy budu vlastně ráda, pokud to sem všichni stihnout do CLS 2013... Mám objednaného strakatého poníčka, bílého poníčka, vzpínajícího se bělouše, cremello araba, hnědé hříbátko a dva dlouhohřívé quartery, jeden cremello a jeden černý a prostě se jich nemůžu dočkat! Slyšela jsem, že na DAH a YCI objednávkách pracují jedni z nejlepších painterů u Stona, tak se naplno těším.

Taky jsem objevila jeden nový britský e-shop, který jsem dosud neznala, kde prodávají china porcelain a resin koníky... Určitě mám v plánu vyzkoušet jejich služby, hned jak se mi povede něco splatit a nakřečkovat něco stranou. Potom určitě poreferuji :)

Znáte/hrajete Dragon cave? Já se tam před týdnem vrátila po asi roce, možná dvou neaktivity, a zjistila jsem, že do jeskyně vypustili jednoho z dráčků, které jsem navrhla já! Navrhla, načrtla pozice a pixel artist Imbecamiel mi je pomohla převést do formy, aby mohli být vypuštěni. Jen mně mrzí, že na jejich stránce je zmíněná jako umělkyně jen Imbecamiel :( ale co, hlavně, že to vím já a moc mě těší vidět můj nápad mezi ostatními krásně zpracovanými dračím pixelkami :)
Tady jsem dokonce jedno vajíčko už i odchytila, nemůžu se dočkat, až se vyklube: J5J27 :)

Všimla jsem si, že jste poměrně dobře reagovali na minulý článek. Snažila jsem se o objektivitu a moc mě potěšily vaše postřehy, z toho usuzuji, že by jste občas uvítali tento typ shrnutí nebo informačních článků? Kdybych věděla, o co se zajímáte nejvíc, mohla bych pokračovat v tomhle duchu klidně dál, i pro mně je zajímavým přínosem sednout si, zapřemýšlet o tom a vybavit si plusy a mínusy, případně shánět informace, které jsou mnohdy do té doby neznámé i mně samé :)

To by bylo z novinek tak vše... mějte se hezky :) No a nakonec připomínám, že slevy už budou platit jen týden a něco, takže pokud chcete něco pod stromeček, neváhejte :P Prodej tady.
***
***
... a moje oblíbená písnička. Moc se mi líbí i videoklip.

Srovnání značek

16. november 2012 at 20:37 | Naervon |  Model Horse Info
Přiznávám, že jsem malinko zvědavá, co mi k tomu řeknete. Na základě svých zkušeností jsem se rozhodla porovnat tři značky, které jsem kdy vlastnila či v současné době vlastním. A to pochopitelně Peter Stone, Breyer, a kupodivu také SCH. Tak se do toho pusťme.

1. DOSTUPNOST

Peter Stone - Samozřejmě, PS jsou v ČR běžně nedostupní, pouze pokud odprodává sběratel zde. V Německu v e-shopech mizivé minimum, PS má vlastní továrnu a obchod v USA. Má pro to dobrý důvod, o tom ale později. Faktem je, že pokud neumíte nebo nemůžete ovládat bankovní účet, případně Paypal, je pro vás získání vysněného Stona noční můra.

Breyer - BH na tom začínají být podobně jako Stone, ale ti mají stále v ČR e-shop Breyerhorses.eu, takže s dostupností jsou na tom trochu lépe. A přestože je v tom eshopu malý výběr obyčejných runů z 2011, pár pěkných koní se tam dá stále najít a pro začátečníka zvědavého na novou značku jako stvořené.

Schleich - Je na tom nejlépe, ještě před nějakou dobou byla hračkářství touhle značkou přímo zamořená. Teď zdá se prodejci pochopili, že pokud budou mít každý úplně stejnou nabídku, pšenka jim moc nepokvete, a k mé radosti se na úkor SCH začínají hojněji objevovat modely značky Collecta či Bullyland. Přesto se dá SCH pohodlně sehnat v každém trochu větším městě.


2. CENA

Peter Stone - je bezkonkurenčně nejdražší, co si budeme povídat... Jejich modely posledním rokem prožívají boom a Stone toho využil k nasazení parádní cenové laťky. Pokud si chcete koupit limitovaného traditional koně, připravte si minimálně 2000,- (minimálně!) a níž než za 1000,- neseženete ani chipsíka. Jedinou příjemnou výjimkou je vcelku levná kolekce, kterou si Stone každým rokem připravuje, a někteří na velká čísla limitovaní koně, připravení k příležitosti velkých LS v USA.

Breyer - je daleko přijatelnější pro sběratele, kterým záleží na vzhledu spíš než na vzácnosti modelu, nebo pro fanoušky určitých BH moldů. Cena za jednoho traditional koně se pohybuje kolem 900,- a stablemates se dají pořídit od 100,- většinou však ne za víc než 200,- za koně.

Schleich - jsou v průměru dražší než stablemates, jejich cena se tuším pohybuje 170,- - 190,- a něco méně za menší tvory jako hříbátka či poníci. Na můj vkus příliš drazí, neboť byli vyvinuti původně jako hračky ze zdravotně nezávadného materiálu pro alergické děti. Dřív byli velmi dostupní - pamatuji velký model za 100,- - dnes bych neřekla, že si může průměrný rodič pravidelně dovolit kupovat ratolesti kousek gumy za bezmála 200,- . Proto se SCH vyšplhali do kategorie modelů, která jejich cenu "omlouvá".


3. VZHLED
Peter Stone - je precizně zpracovaná značka, všichni limitovaní koně mají tříbarevné oči, dokonce i malí chipsíci. Moldy mají mnoho vyřezaných detailů (které se obtížně čistí). Jako obrovské plus samozřejmě vítám to, že si kupující přímo u výrobce může zpravidla vybrat, zda chce koně matného nebo lesklého.

Breyer - Přijatelně zpracovaná značka, co bych určitě vytkla jsou oči. Občas se ani s traditional modely nepatlají, aby jim udělali tříbarevné, o menších velikostech modelů ani nemluvě. Jou vždy matní - glossy úpravu dostávají většinou OOAK koně či velmi limitované modely. Tohle je věc, která mě docela štve. Příkladem si můžeme uvést třeba Nokotu - její matte verze se prodávala 2007 - 2008, tuším za nějakých 1200,-. Glossy Nokota byla vydána k příležitosti BreyerWest Live Show v počtu 13 kusů a její cena se pohybuje kolem 9000,-.

Schleich - Někteří sběratelů a milovníci SCH říkají, že si tuto značku vybrali díky povrchu, který strukturou napodobuje srst. To je velmi chytrý tah, body SCH. Stejně jako oči, které většinou čistě černé jsou natřeny leskem a vypadají živěji než většina Breyerů. Na druhou stranu SCH modely absolutně nemají zvládnuté proporce těla. Mnoho modelů má daleko hrubší nohy a větší hlavy, než by koně měli mít. To akceptuji pouze u poníků a tažných koní, ti jsou velice povedení.


4. ODOLNOST

Peter Stone - je na tom poměrně dobře. Je z plastu, poněkud jiného než Breyer, je daleko těžší. Pokud máte koně s glossy úpravou, je daleko těžší ho poškrábat nebo poničit. Je velmi (!!) náchylný vůči teplu (a to je taky důvod, proč se tak skvěle tepelně tvaruje při CM).

Breyer - lehký, křehký plast. Velmi náchylný na ulomení drobnějších částí jako ouška, docela lehoučce se taky škrábe.

Schleich - je z tepelně tvrzené gumy, velmi odolný, aneb jak Petra řekla "blbuvzdorný" :) k poškrábání je podle mně víc náchylný než Stoni, a daleko odolnější než Breyeři.


5. RŮZNORODOST

Peter Stone - Má jen několik modelů, obtáčí dokola. Zejména traditional arab, stojící drafter a stock jsou neúnavně dokola a dokola představováni v nových barvách. Oceňuji počet limitovaných kusů - dostat u Stona glossy OOAKa je daleko levnější než sehnat ho od Breyera. Za Stona si možná příplatíte, ale je více než pravděpodobné, že se s druhým kusem modelu, který jste zakoupili, na LS nepotkáte.

Breyer - Má mnoho modelů, mnoho vln moldů. Na můj vkus poslední dobou vytahuje příliš starých kusů. A co se týče srovnání se Stonem... pokud chcete limitovanějšího koně, Breyer pro vás není. Za run třeba 250kusů (sakra limitovaný pro Breyera, příšerně obsáhlý pro Stona) dáte daleko víc, než si navrhnout vlastního OOAKa.

Schleich - Má málo moldů, občas přijde s vlnou nových. Změny barev na moldech využív jen velmi zřídka, sama jsem viděla jinak barevný model v obyčejné výrobě a jinak barevný stejný v setu nebo s blbůstkami jako fantasy kůň asi jen dvakrát. Obvykle moldy neobtáčí, jak je tomu zvykem u předchozích dvou.


6. VÝROBA

Peter Stone - V tomhle je Stone výjimečný. Narozdíl od Breyera nebo Schleich má vlastní dílny přímo v USA a za malbu vlastních modelů platí známé umělce, občas i hostuje někoho na pár runů. To je mimochodem částečný důvod obrovské ceny a maličkých runů - ručně malované, spousta času, plat prestižních, talentovaných umělců.

Breyer - Malba probíhá masově v dílnách v Číně. Proto se stává, že má Breyer problém s nátěrem a je poškrábaný už z krabice - při tom množství se stane, že do krabice občas vloží ještě vlhký kus.

Schleich - Vím toho o nich málo, firma má několik sídel v Evropě, avšak většina jejich manufaktur je také v Číně a probíhá to podobně jako u Breyerů. Díky tomu jsou SCH i Breyer daleko dostupnější než PS, masová výroba v Číně a jiných rozvojových zemích je daleko levnější na náklady.


7. SPECIÁLNÍ RUNY

Peter Stone - Kromě obvyklé kopy limitovaných modelů a OOAKů Stone připravuje pravidelně i speciální runy k příležitostem jako je Halloween, Vánoce, Valentýn a další svátky.

Breyer - Breyer se také podílí na výrobě speciálních runů, avšak jejich výrobky jsou v daleko větších počtech a většinou jsou vkládány jako ceny do tombol na LS či jako akce pro zákazníky speciálních klubů.

Schleich - Pokud je mi známo, Schleich žádné speciální runy k výročí a svátkům nedělá.


8. SLUŽBY ZÁKAZNÍKŮM

Peter Stone - Je velmi ochotný, co se týče plnění přání kupcům. Důkazem toho je program Design-a-Horse, ve kterém si můžete vybrat z několika možností barev, moldů a odznaků a poskládat si vlastního koně, kterého vám na objednávku namalují, nebo dokonce program You-Call-It, kdy si můžete v podstatě vymyslet jakoukoli barvu či úpravu jakéhokoli moldu a pokud jste schopní to zaplatit, Stone ho pro vás vyrobí. Co se týče zákaznického servisu, komunikace trochu vázně a občas dělají chyby, ale zatím jsem neměla pořádný důvod si stěžovat.

Breyer - vytvořil v poslední době několik klubů, jejichž členové mají přístup k limitovaným, nádherným koním jako je Kalahkaari nebo Desatado. O zákaznickém servisu toho moc nevím, neměla jsem nikdy potřebu je kontaktovat.

Schleich - vyrobí modely, rozešle je do obchodů a pokud máte stížnosti, můžete si stěžovat tam, kde jste výrobek zakoupili. S nějakými službami pro zákazníka se nezatěžuje.


9. LIVE SHOWS, PHOTO SHOWS

Peter Stone - si vede skvěle na LS, mimo jiné díky tomu, že se na stole málokdy setká s podobným či stejným koněm. Ze dobrých podmínek excelují s ohlavkou či bez v halter kategoriích.

Breyer - Jsou všestranní, podle mého pozorování se však Breyerům nejvíce daří ve Photo Shows a LS performance kategoriích, kde jejich jednoduchost ladí s (dobře vypracovanou) výbavou.

Schleich - Erm... SCH bych doporučila na výstavy spíše jako CM, protože to pak dopadá tak, že ring vypadá jako regál v obchodě - tři stejní tamti, čtyři tihleti, dva stejní poníci, pět stejných frísů. Na druhou stranu s dobrým fotografem můžou excelovat ve Photo shows.


10. ZÁVĚREM (a moje preference)

Peter Stone - je moje nej značka. Přestože se poslední dobou zajímám i o resinky, Stouníci zůstanou v mém srdci napořád. Moje číslo 1. Přestože drazí, každý dolar za to stojí.

Breyer - je moje nostalgie. Bez stablíka bych nikdy nesbírala, a přestože preferuji Stony, na BH nikdy nezapomenu. Levní a kouzelní, skvělý start pro každého sběratele.

Schleich - je moje nic. Vlastnila jsem několik SCH a zase se jich rychle zbavila. Chápu nostalgii jejich sběratelů, ale moji oblíbení nebudou nikdy, přestože se mi občas nějaký docela líbí. Na druhou stranu jsou skvělí pro děti a velmi mladé sběratele, aby se naučili, jak se svým vlastnictvím zacházet, aby jejich modely zůstaly dlouho pěkné.


OBRAZEM
***
***
Peter Stone Arabian, velikost traditional.
Jménem Padrons Psyché, krásný ryzák, kterého bych určitě někdy v budoucnu chtěla.
***
***
Breyer Traditional, mold "Esprit".
Pecos, nádherný perleťový bělouš, který se mi strašně moc líbí a kterého si nikdy nepořídím.
***
***
Schleich Fríská klisna.
Rozkošná kobylka. Fotka utrpěla zvětšením, našla jsem ji přes google, jinak je nádherná.
****
A to bylo moje rozlišení... už jsem docela unavená, pokud jsem tam plácala hovadiny, prosím nekamenovat.... :)

Skyfall

9. november 2012 at 14:39 | Naervon
***
Včera jsem byla s přítelem na nové bondovce, Skyfall... A já byla nadšená. Přítel už méně, bondovek viděl více a tvrdil, že tahle je strašně netypická a zvláštní a "příliš vtipná", haha.
Mně uchvátilo několik věci (pozor, budou spoilery):

1.) JAVIER BARDEM!!! jako padouch. Miluju ho, hrál skvěle, a nesmírně mi připomínal Jokera. Celý film by se dal rozkouskovaný velmi dobře připodobnit k Dark Knightovi. Každopádně Silvo byl elegantní, šílený, šarmantní a neodolatelný. Taky Ralph Fiennes byl skvělý. Vidět "Voldemorta" jako předsedu vlády bylo rozhodně zajímavé.

2.) Vtípky - nejvíce asi moment, kdy Bond unáší M., aby se vyhnuli dalším úmrtím lidí v okolí. A on se vytasí se starým Aston Martinem, jaký měli Bondové v prvních filmech, a když vyjíždějí, hraje k tomu ten úplně první bondovský nepozměněný motiv.

3.) Hudba. Dokonalá, a zejména hlavní písnička zpívaná Adele, kterou jsem uvedla hned na začátku článku. Boží <3

4.) Šoky. Spousta zajímavých, nepředvídatelných věcí. Třeba když slečna, která Bonda dovede k Silvovi, zemře. Celou dobu jsem doufala, že to přežije, přišla mi strašně krásná... nebo když Silvo říká M., proč se rozhodl udělat to, co udělal... když ho vmanévrovala do situace, ve které se by se ho zbavila rukou nepřátel, a on se rozhodl po dlouhém mučení použít ampuli s jedem, který ho ale nezabil... jen mu rozleptal část těla. Chvíle, kdy si prostě vytáhne z pusy část lícní kosti a ukáže, co mu žíravina způsobila, je jako pěst do ksichtu, nějak to dává váhu tomu, co řekl, a určitě to odhaluje jeden z důvodů, proč zešílel...

5.) Kompozice. Závěrečná scéna ve Skotsku je skvělá, celá akční sekvence se povedla. Práce se světlem, záběry i hudbou se zdařila na jedničku.

Nuž, snažila jsem se toho moc neprozradit, je toho mnoho a mnoho, co by se dalo o filmu říct, a rozhodně doporučuju vidět.
***
***

Poslední "live" článek

6. november 2012 at 12:00 | Naervon |  Newsletter
... před velkou odmlkou. Je to tak, profily jsou u konce, na nové koně teprve čekám (už více než dva měsíce) a bůhví, zda se ke mně někdy dostanou.

Původně jsem tu chtěla mluvit o jisté kauze "piča a neupřímné komentáře", ale když jsem napsala rozzuřený článek (už v neděli), uvědomila jsem si... že mi za to dotyčná vlastně nestojí. Dostalo se mi dobré rady ignorovat slečny, které si o mně myslí to nejhorší a budou si to myslet dál, i kdybych chodila po vodě a měnila vodu ve víno. Co už mi zbývá.

Každopádně jsem se chtěla pochválit včerejším rančovým úspěchem - na ebayi jsem vyhrála mého milovaného a dlouho hledaného koníka, grošovaného chip arábka Notebooka. Sháněla jsem se po něm více než rok, patří mezi koně, které jsem hledala nejusilovněji a nejdýl - všude samé inzeráty typu "hledám notebooka" a nikdo se neozval... přestože je to docela dost velký run, 500 koní - na chipse vážně hodně. Až předevčírem se objevil na ebayi... já se tak modlila, ať na něj nikdy jiný nepřihazuje a v podstatě strávila hodinu před koncem čučením na aukci a refreshováním stránky :3 A je můj! Taky za něj vděčím velkou mírou příteli, který když viděl, jak jsem smutná, že na něj úplně nemám, mi patřičnou částku doplnil a já mohla bidovat :3 Podzimní boty zase musí počkat :D
A jak se považuju za tolerantního člověka a nákup stejných chipsů lidí v okolí přecházím jen mírným skřípěním zubů, u tohohle vysněného koníčka bych se asi vztekla, kdyby si ho hned taky někdo pořídil, nedejbože jen proto, že ho mám já, ať už kladně či negativně.

No nic.

Čekám na nějaké složenky, abych si mohla koupit sprej, a potom o víkendu začnu zbytek tradíků! Spirit už má černý kabátek a čeká na stínování. Jsem zvědavá, jak všichni dopadnou :3 Palouse je tak nádherná, že bych si ji hned nechala, je to úžasný mold. Hanba Stonovi, nejdřív vyřadil mold warmblooda - kdo neví, Kiiki má na něm přenádherného bílého hřebce, Brilliant se tuším jmenuje - a teď dali k ledu Palouse... debilita na druhou. Ale nechávat si ji nebudu, pokud někdy budu sbírat tradíky, CMka to nebudou. OFíci jsou prostě nej <3 mám vyhlídnuté dva - čtyři miláčky u Stona, takže pokud nečekaně zdědím milion, budu vědět, kam to nacpat :D

Co se týče té exkurze a vašich zděšených reakcí - jo, taky jsem si tak připadala. Nejhorší byla snad ta cesta zpátky, skoro dvě hodiny v buse s bandou ožralých lidí, kde se člověk málem musel krýt, aby nedostal něčím po hlavě - třeba skleničkou. A taky vědomí, že kdyby se někomu něco stalo, jsme totálně v řiti a pomoc může zajistit leda tak řidič. Od ochutnávky vína jsem něco podobného čekala, ale neměla jsem tucha, že se profesoři zlijou stejně jak studenti. Za 600,- korun to vidím jako nejblbější investici, co jsem v poslední době udělala.

Rozhodla jsem se, že A-Z Challenge nakonec udělám, jen nevím kdy a na který blog. Láká mě spíš moje adresa na pise.cz, uvidím...

A vzhledem k tomu, že už nemám, co napsat - to raději ukončím. Dneska večer je tu přednastavený prodej, to už víte, tak mi nezbývá než doufat, že si někdo něco koupí. Docela by mi to pomohlo. Už od toho stupidního letního nákupu koní na prodej, který se změnil spíše v dobročinnost, se kývu na hranici mínusu. Teď perfektně chápu Sládkovy, s takovým obrovským zájmem tu prodejci modelů budou vždycky skomírat na úbytě. Až na to, že já narozdíl od nich studuju a těch prachů si moc bokem nevydělám, abych mohla sponzorovat slečny, které by chtěly všechno, ale na nic nemají. Po prodeji tu bude pauza - tak dlouho, dokud nebudu mít o čem napsat, jak jinak.

Na závěr mě však zajímá jedna věc. S údivem jsem zjistila, že si tu o mně někdo (a možná i více lidí) myslí, že jsem Ašu a Pompin chtěla zničit a že se vyžívám v tom, deprimovat ostatní rančerky a ničit jim zábavu. Ráda bych slyšela, zda si to myslíte taky a jaký k tomu mám podle vás důvod (a ne, důvod že je prostě nemám ráda neberu). Jsem zvědavá, kdo se k tomu vyjádří.
***
***
Nádherná písnička...

Exkurze...

4. november 2012 at 0:32 | Naervon
Tak, doma ze školního předmětu... Archeologicko-historické exkurze.

Vyráželi jsme autobusem ráno v sedm od Bohémy v Brně (kdo kouká na Ano šéfe, možná pozná!) a hned zezačátku to šlo na hovno. Tahle exkurze byla drahá jak sviň - 600,- za člověka, a 500,- bez vína na konci. Samozřejmě, když čtyři dny dopředu oznámíte, že o víkendu se bude konat celodenní akce za 600,- můžete počítat s čím? Jasně, správně. Část lidí se na to prostě vysere. A tak tomu bylo i v tomhle případě, takže i když jsem víno nechtěla, musela jsem zaplatit 600,- místo 500,- (aby vůbec vyšlo na autobus) a zbyla mi padesátikoruna. Haha.

Nabrali jsme směr Veselí nad Moravou a přestože bych se o tom (nafoukaně) vyjádřila jako o zakopané p*deli, skutečně se mi tam líbilo. Navštívili jsme Muzeum, historickou vodní elektrárnu s funkčním strojem z roku 1914 (paráda! Nej věc dne), Baťův kanál a další věci. Nej byl zámecký park, kde jsem těžce litovala, že nemám alespoň jednoho koně a foťák - atmosféra polozbořeného zámečku a na oranžovo-zlato odbarvených zámeckých zahrad byla strašně hezká.

Potom jsme se odpakovali do Pizzerie, kde nastal brutální zádrhel číslo dvě. A když říkám brutální, tak to tak i myslím... každý měl nárok na půlku pizzy, byla hrazená z těch 600,-... ale když jsme dojedli svoje poloviny, bylo nám řečeno, nechť jdeme zaplatit. Takže jsem vyžebrala na spolusedících u stolu 30Kč a šla zaplatit svou část, přičemž bych nejradši vrtala hlavou v písku. Stejně tam jeden z profesorů doplácela sekeru ve formě 300,-, protože pár lidí si prostě odešlo do busu jen tak. A já se jim vůbec nedivím.

Pak jsme se přesunuli do Uherského Ostrohu, kde bylo velké kulové.

Pak do Ostrožské Lhoty, kde přiznávám bylo docela hezké muzeum a jeden dobový zachovaný baráček. Taky jsme zaplesali nad nečekanou vložkou (a nejen já, pár holek jsem slyšela óchat a áchat taky) - kolem projely dvě holčiny na naleštěných frísácích, v nádherném dlouhém pomalém klusu, vysoce našlapující... No nádhera, po zbytek pobytu ve Lhotě jsem si mohla vykroutit oči i uši, jestli náhodou nejedou zpátky.

Nakonec jsme jeli do Blatnice, nejprve na kopec Sv. Antonína a potom dolů do vinárny, kde všichni kromě několika jedinců strávili degustací vína. Já jsem si dala půl sklenky, pak jsem vděčně kvitovala, že mi ji někdo vylil a já se necítila povinna to vypít do dna. Další už jsem si nalít nenechala a byla jsem moc moc ráda. Vínko bylo sice dobré - bílá odrůda, pozdní sklizeň nějaké místní značky, jejíž jméno jsem v chaosu přeslechla - jemná trpkost přecházela až do sladka, ale pít zvyklá nejsem a tak jsem se přiblbe usmívala i po půlce skleničky. Naštěstí další pití, co jsem si čepovala, bylo už jen černý kafe bohatě oslazené, takže jsem nadopovaná kofeinem i cukrem zvládla vystřízlivět v rekordním čase a pak se nechat porážet dvě hodiny v piškvorkách od jednoho turnajového šampióna, taktéž abstinenta. Pokaždé jsem zajásala, když jsem neprohrála do patnácti tahů...

Nejhorší byla cesta zpátky, fakt lituju chudáka řidiče. Než ožralé studenty nahnal do autobusu stejně ožralý dozor, uplynula skoro hodina od smluveného času. Někteří se chovali jak hovada, řvali a zpívali, chudáku vinaři ukradli několik sklenic - jedna z nich skončila ve střepech a cákancích vína na mých botách :/
Nejhůř se ale choval dozor, jeden z nich byl sjetý tak, že skoro nemohl mluvit a druhý vyvřískával do palubního rozhlasu odrhovačky... Byla jsem z toho fakt znechucená.

Bylo to tak zlé, že jsem se dokonce omluvila za spolužáky řidiči... Vážně hrozný zážitek, upřímně doufám, že příští exkurze dopadne lépe. Je nastavená na 17. listopadu - a já byla poprvé ráda, že MLS nakonec není, protože bych se jinak musela vzteknout a LS obětovat, protože svou nemocí hned zezačátku jsem si vyšlehla jednu povolenou absenci.
Prý bude i nějaká hlína, tentokrát - hradiště a osady. Tak uvidíme... naštěstí žádný alkohol. Držte mi palce.

P.S.: A držte mi palce prosím i s koňmi z USA. Zjistila jsem, že pán, který má u sebe mé koně, je z oblasti, kterou přímo zasáhl hurikán Sandy... držte palce, ať se mu nic nestalo a s trochou štěstí zůstali naživu i moje modýlky...

Emmy

1. november 2012 at 18:00 | Naervon |  Starfall Horses

Emmy

Fakta pro Silverhooves ranč:
Jméno: Emmy
Původ jména: původní
Přezdívka: ---
Show name: SHR Emmy
Plemeno/Rasa: American Saddlebred
Pohlaví: Klisna
Matka: xxx
Otec: xxx
Věk: 6 let
Potomci: 0
Zaměření: Western, výstavy
Získaná ocenění: ---
*
*
*
*
Fakta v reálu:
Značka: Breyer Stablemates
Původ: Breyerfest Tent Model 2010
Cena koně: 600,-
Vzácnost: 9/10
Stav: Skvělý

Těžký začátek listopadu

1. november 2012 at 12:33 | Naervon |  Newsletter
Tak, zrovna jsem doupravila přednastavené články. Už to nebude každý den jeden, ale všechny jsem nacpala do tohoto víkendu.
Dneska se můžete těšit na profil Emmy a Sahary, zítra Daredevil a Shareef, sobota všichni zbylí OF koně - Widow, Winter, Castille, Beryl a Midnight. V neděli pak CMka: Amorek, Lyra, Firestorm, Lay, Stormy, Vera, Lewellyn a Asgard. Všechno to ukončí v pondělí Luna s Lestatem. Profily budou ve dvouhodinových intervalech, takže pokud vás zajímají, nakukujte průběžně :3
Hniloušovi profil zatím dělat nehodlám, podruhé se mi do deště nafotit patřičné fotky nechce a ještě jsem nevymyslela trefné jméno. Kostík je na prodej, tam o žádném profilu mluvit netřeba.

Po profilech tu vyvěsím opět článek s prodejem jako poslední věc na stránku, a bude tu viset, dokud se všechno neprodá/nebudu mít co podnětného napsat.

Jinak pro lidi, kteří plánují sledovat Vůni krve - mám v plánu přidávat jednu kapitolu každý páteční večer, počínaje tímhle. Snad se mi podaří držet se plánu.

Díky za ohlasy na halloweenský příběh, potěšily mně :) vypadá to, že se vám podobný typ příspěvků líbí, tak se pokusím čas od času vykonstruovat nějaké další smysluplné fotopříběhy, ne jen jednou za rok.

Třeba k příležitosti příjezdu koní z USA. To snad zaplatím i slavnostní fanfáry, protože člověk, který mi má koně jak pro sebe, tak na prodej zde přeposlat, mi už několik týdnů neodpověděl a popravdě, docela dost mi z toho tečou nervy. Až budu koně držet v ruce (pokud vůbec), tak se snad asi rozbrečím, jak se mi uleví... a příteli taky, s každým dalším dnem jsem víc a více napnutá a občas se za sebe stydím, jak bezdůvodně vyštěknu i kvůli blbostem...

Taky mi moc nepomáhá, že se u mně objevila alergie na potkánky... Q.Q holky jsou celé smutné, jak se s nima moc nemazlím, ale po kontaktu s nima bych si sedřela kůži, jak mě pokaždé začne svědit... uvidíme, doufám, že se ukáže, že nemám alergii na srst všeobecně, s tím bych dokázala žít jen těžko. Když nemám chlupáče k pomazlení a rozmazlování, svět je najednou daleko hnusnější místo :(

Tak a jsem zvědavá, kdo přečetl všechno... zdá se mi, že poslední dobou komenty přibývají jen ty typu "pěkný/roztomilý" u profilů :o těm, kdo si dali práci, obrázek vypasené Hašenky:
***